Loupak.cz - Vtipy

Vojáci jdou do války a velitel jim povídá: „Jdete do války. Buď zůstanete naživu, nebo v boji padnete. Když zůstanete naživu, to je dobrý. Když v boji padnete, budete mít dvě možnosti: Buď vás pochovají a nebo z vás cosi uvaří. Když vás pochovají, to je dobrý. Když z vás cosi uvaří, budete mít zase dvě možnosti: Buď to bude mýdlo a nebo papír. Když to bude mýdlo, to je dobrý. Když to bude papír, máte zase dvě možnosti: Buď to bude papír kancelářský a nebo toaletní. Když to bude papír kancelářský, to je dobrý. Když to bude papír toaletní, máte zase dvě možnosti: Buď vás dají do ženského WC a nebo do mužského. Když vás dají do ženského, to je dobrý, ale když do mužského, pak jste definitivně v pr...”

Hlásí buzerant: „Vojín Studený, pane. Ale nechal jsem si před lety změnit jméno. Určitě neuhodnete, jak jsem se jmenoval původně...”

Velitel roty si nechá nastoupit jednotku a rázně a vroucně ke svým podřízeným promluví: „Vojáci, dnes v časných ranních hodinách se mi narodil syn. Děkuji vám.”

Poručík nechá vojína za trest dělat vrátného. Po nějaké době ho jde zkontrolovat a už zdálky vidí, jak mladík zahání vojáka, který se snaží dostat z kasáren.
„Vraťte se zpátky!” křičí zlostně vojín. „Já jsem vrátný!”

Za války přišel jednomu revolucionáři dopis a v něm stálo: „Máte pravdu. Smrt všem muslimům! Alláh s vámi.”

Do kasáren přišlo oznámení, že vojínu Růžičkovi zemřel jediný otec. Velitel si zavolá poručíka Olivu a prosí ho, aby mu to řekl, ale nejlépe nějak šetrně.
Poručík zahvízdá nástup a rozkazuje: „Vojáci, kdo má otce nebo matku, udělá dva kroky vpřed... Růžičkááá, vy hovado, kam se to cpete?!”

Starší Ital vstoupil na předměstí Rimini do kostela, poklekl u zpovědnice a když kněz otevřel okénko, spustil: "Otče, za druhé světové války krásná mladá židovská žena zaklepala naléhavě na moje dveře a prosila mě, abych ji ukryl před fašisty. Tak jsem ji schoval do podkroví. Kněz se podivil: "To je ale něco úžasného, z toho se nemusíte zpovídat". "Otče, ono je toho víc, co mám na srdci... Ona se mi za to začala odvděčovat sexem. Bylo to několikrát za týden a o nedělích a svátcích i dvakrát. Kněz na to: "To bylo dávno a oba jste se tím vystavili velkému nebezpečí, ale dva mladí lidé na základě těchto okolností mohou slabosti těla snadno podlehnout. Jestliže toho upřímně litujete, je vám odpuštěno". "Děkuji vám otče. Bylo to opravdu velké oslabení mého svědomí." Ale mohu mít ještě jednu otázku"? "A jakou?" ptá se kněz. "Mám jí říct, že už je po válce?" Kněz se chvíli zamyslel a pak jen pokrčil rameny: "Pokud je ještě k světu, šuká, vaří, pere a uklízí.....já bych mlčel."

Irácká televize ukázala tankovou kolonu budoucích válečných zajatců směřujících k Baghdádu.

Generál Sherman navštíví po velké bitvě polní nemocnici. Zastaví se u postele pacienta, jehož hlava se ztrácí v obvazech. Pobočník referuje o jeho zásluhách na bojišti.
„Máte nějaké přání?” ptá se generál.
„Ano,” koktá pacient, „chtěl bych klobásu. Velkou klobásu, dlouhou od ucha k uchu. Mám klobásy moc rád...”
Generál přislíbí: „Dostanete ji, statečný muži!”
„Děkuji, udělal jste mi velikou radost,” odvětí pacient. „Ale já vám nestačil říct, že mám jedno ucho tady a druhé zůstalo u Chattanoogy!”

Sešli se při jubileu dva od Dukly: „Tady jsem přišel o ruku.”
„A já o nohu.”
Poslouchá je třetí: „Jděte do háje, já tady přišel o dva dny později, a tím pádem i o všechna vyznamenání!”